Minulý týden skončil další z kurzů ženské sebeobrany, zaměřený na prevenci a na poznání. Sebe, svých možností a toho, jak to na světě mezi muži a ženami chodí. Tedy, že muži jsou prostě hajzlové; silnější, agresívnější a nebezpečnější a ženy se proto musí snažit vyhrát bitvu s nimi co možná lstí, taktikou, kompromisy a předvídáním...

Ovšem, platí to jen na ulici. Pro partnerské nebo pracovní vztahy to asi není zrovna nejlepší metoda (i když poměrně hojně užívaná).

A pak ho prostě sejmu...

Takový kurz sebeobrany. První představa je: jó, to se naučím pěkně kopat chlapy do gulí, píchat prsty do očí, lámat vazy a bodat nožem do žaludku... A pak je z toho najednou strategický seminář jako někde na generální poradě před frontovým útokem. Tohohle si všímejte, tohohle ne, tohle si neoblékejte, takhle je třeba skládat věci, sem nechoďte, tam jo, tady je třeba se zastavit za autem, tak abyste viděli až za sedadla, na záchody nechodit, tam vás zavřou, a hlavně - neberte si domů známé, co nejsou moc známí. Anebo se nedivte...

A účastnice se diví. Ale jsou otevřené a rychle se učí. Protože dříve nebo později pochopí, že jinak to nejde. Jinak to je mrhání času.

Kousek z historie

Kdysi jsme také uvažovali o klasickém kurzu ženské sebeobrany. Páky, hody, údery, "tajné" chvaty... Ale pak si řekli, že to je nesmysl. A rozhodli se jít jinou cestou. Žádné pilování nepoužitelných technik, žádné složitosti. Namísto toho práce se zbraní a hlavně - taktika. Heslem se stalo: "Jak se do toho nedostat".

Dnes kurz trvá jen pár hodin. Na první pohled málo, ale plně to stačí. Z hlediska taktiky se jeho účastnice dozví mnohem více, než vůbec stačí absorbovat.

Často teprve po jeho skončení, po finálním "průchodu", začnou rozumět, jak důležité je vnímat jemné náznaky nebezpečí dostatečně dopředu a všemu se raději vyhnout. Protože v přímém boji nemají moc šancí. Představa "jak jsem ho pěkně nakopla", je jen sen.

Ne, že by nešlo bojovat a zvítězit. Jenže k tomu je zapotřebí mnoha let tréninku, mnoha nepříjemných zkušeností (z ulice) a ještě notné dávky štěstí. A to ne každý má. A ne každý na to má.

A ten právě skončený...

Kurz vede standardně Zuza s tlupou instruktorů (tady je úžasný loňský videorozhovor s ní na iDnes) a obvyklý počet účastnit je 15-20. Jsou naprosto vždy skvělé, bojovné a o všechno se zajímající a stejně takové byly i letos. Dokonce bych řekl, že letos byly ještě lepší než jindy. Alespoň co se týče bojovnosti a nasazení.

O tom ostatně vypovídá i působivý blog Katky, jedné z nich; určitě si stojí za to přečíst - a zvýšit ji karmu:) Foto z kurzu (Ivan) a z průchodu (Marian) najdete jako vždy v galerii.

A všem účastnicím na závěr jedno přání, které nám říkali naši mistři, když jsme kdysi začínali:  

"Nechť nikdy to, co jste se naučily, nemusíte použít! A kdyby ano, ať si to vaši protivníci do smrti pamatují... že to neměli dělat!!"

fuj, ten je hnusnej, co?