Mistře vyprávěj
Kamrádku přepadli cestou na VŠ koleje a já si říkala, že by se to mohlo stát i mě a v tom případě bych chtěla vědět, co dělat. Proč ju-jitsu – to byla náhoda, přišli jsme na ukázkovou hodinu a líbila se mi všestrannost pohybu a ta lehkost, s jakou tam všichni cvičili. Navíc to vypadalo i jako funkční sebeobrana a lákalo mě se naučit alespoň něco. Další bonus byl, že všichni od trenérů po cvičence byli hrozně v pohodě 🙂
Jeden čas jsem jezdila i jako instruktorka spinningu, ale ted už to kvůli rodině nestíhám a ju-jitsu má samozřejmě přednost. Jinak kondičně plavání, občas si jdu zaběhat, v létě kolo, v zimě lyže, prostě taková klasika 🙂
Přímo filosofická otázka….osobní disciplína, snaha pracovat na sobě, rozvíjet se fyzicky i psychicky, najít sebe sama….to všechno může bojové umění dát…
Pro každého asi ne, určitě není pro rváče, nebo pro někoho, kdo se tam jde jen fyzicky vybít, jako třeba do fitka. Na tréninku tyhle typy lidí (rváče a „fitkaře“) vlastně nemáme, takže tam potkávám takové lidi, kteří vidí v ju-jitsu nějakou přidanou hodnotu a chtějí se rozvíjet nejen pohybově, ale i osobnostně.
Po tolika letech snad ani nemůžu říct, že ne 🙂 Přineslo mi spoustu velmi dobrých kamarádů, se kterými je fajn setkávat se i mimo tatami. Pořád mi přináší radost, a to i pokud jde o to předávat něco málo z toho, co jsem se snad za ty roky naučila. Přináší mi určitou osobní disciplínu, nabíjí mě energií,….a určitě je toho ještě víc…
Úplně skončit jsem asi nikdy nechtěla…..je fakt, že jsem měla cca rok pauzu kvůli těhotenství a pak po porodu. Návrat do tělocvičny byl trochu náročnější, bála jsem se hlavně toho, jak to dám fyzicky, ale když se chce, dá se skoro všechno.
Přistupujte k tomu s pokorou a nechtějte všechno hned.
Najít jen jeden zážitek snad ani nejde….zážitek bylo a je každé soustředění v Itálii. Velký zážitek jsou vždy pěkně provedené mistrovské zkoušky, kterých u nás v oddíle proběhlo víc něž dost. Zážitek je zacvičit si pod vedením zajímavých mistrů…
Gratulace k prvnímu danu
Včera, 31.3.2012, před osmou hodinou večerní obdržela Zuzka Skálová z rukou předsedy zkušební komise, Ladislava Petráše, VIII.Dan WJJKO, černé obi a stala se tak první ženou v ČR s právem nosit mistrovský stupeň v Ju-Jitsu.
Jedna ze sta
Jedenáct let na vršovickém tatami, z toho rok a půl intenzívního osobního tréninku. Stovky litrů potu, tisíce hodin tréninku, osobní sebezapření, vztek a bezesné noci, stokrát chuť se vším praštit, když se nedaří; radost z byťsi malých úspěchů a nějaké letmé pochvaly; měsíce promarněné díky nějakému hloupému zranění; škrábance a modřiny, kterých si u muže sotva všimnete, ale které jsou na jemném ženském obličeji tak zoufale vidět; pořád dokolečka se patlat s něčím, co vypadá, že vůbec nejde udělat a uvědomovat si, jak je na ženském těle tolik věcí co překážejí a brání razantnímu výkonu… ó, jak to mají ti mužští lehčí!…
Ale nikdy se nevzdat. O to tu šlo a Zuzka byla první, první ze všech – a naším tatami už prošlo na sta žen! – která jako první vytrvala a dokázala, že žena může být stejně úspěšná v bojovém umění jako muž, a přitom neztratit svůj půvab a ženskost. (A to je mimochodem to, co mnohé ženy odrazuje, protože si nedokáží představit, že něco takové možné je. Ale ono je.)
Není člověk sám
Pravda, nebyla na to sama. Měla ohromnou podporu v manželovi, který jí obětavě jezdil před půlnocí vyzvedávat do Prahy z tréninku, podporu ve svých sparinzích, kteří byli ochotni se nechat válcovat, kopat, mlátit a muchlat do kuličky, pokud to Zuze pomohlo se zlepšit, v instruktorech a trenérech, kteří jí nadávali, radili, střídavě si zoufali a střídavě se radovali – a pomáhali. Protože – kdo by to pro „naši Zůzu“ neudělal?!
Každý oddíl má svou Zůzu
Pája kdysi na kterémsi semináři trefně řekl, že každý oddíl má svou Zůzu. A myslel tím, že v každém oddílu je jedna krásná holka, která je nejenom krásná, ale která také něco umí. Holka, která je vždycky ochotná se poprat s klukama, aby jim dokázala, že gendrově jsme si na tatami – skoro – rovni (úplně ne, ale to ani nejde, protože mužské tělo je asi o 20% osvalenější a těžší).Taková žena je vždycky vidět. I když je kolem spousta jiných krásných koček (a u nás vždycky bylo a stále je spousta atraktivních žen), tak ta, která chce něčeho dosáhnout, která má k tomu dostatečnou vůli, odvahu a veselou povahu, všechny ostatní nakonec zacloní.
Zkouška odvahy zůstat
Bojová umění kladou lidem, jinak ve všem všudy skvělým, jednu velkou, těžkou zkoušku: a to je zkouška vytrvalosti. V jiném sportu můžete přijít a odejít z něj, kdy chcete, s jakými chcete dovednostmi a znalostmi a vždycky to bude „akorát“. Jen v bojovém umění si musíte projít dlouhou dobou čekání, než ve vás uzraje mistr(yně) a nic vám nepomůže ani talent ani štěstí ani náhoda. Mistrovství je totiž setkání se sebou, což není ani snadné ani bezbolestné a málokdo je schopen tuhle očistnou kůru projít celou a nenechat se zviklat (že na to nemám, že to nemá cenu, že mi to za to nestojí…).
Vrchol – a mistrovství není nic jiného než dosažení jednoho z vrcholů chápání a vnímání – lze dosáhnout navíc jen tím, že slézáte nějaké ošklivé a na první pohled zbytečné srázy. Ty srázy, to jsou neúspěchy. Takže k mistrovství (nejenom v bojových uměních) se dostanete jen tak, že se vyrovnáte s neúspěchy, svými omezeními, chybami, iluzemi. A to bolí!
A krásné ženy, zvyklé na rychlý úspěch a obdiv a pomoc mužů, to bolí trojnásob. Řekl bych, že proto je tak málo žen a tím spíše krasavic, mezi instruktorkami a mistryněmi bojových umění. Nejsou zvyklé na nepohodu. O to více je pak třeba ocenit ty, které musely na své cestě překonat i tohle z nejtěžších úskali, která nám mužům zpravidla zůstávají utajena.
Desátá mistryně
Takže, jsem hrdý, že náš oddíl má svou Zůzu, a že je to úžasná a skvělá, schopná a krásná žena, která se nám právě vyrovnala. A co jí třeba chybí k naší síle svalů (přeci jen se jí nedostává těch 20% svalové hmotnosti), to má navíc v síle vůle; ve které nás překonává. Proto vítej mezi námi mistry, naše desátá mistryně!:-)
Cesta
-
Gokyu (žlutý pás)
5.12.2002
-
Yonkyu (oranžový pás)
4.12.2003
-
Sankyu (zelený pás)
20.3.2005
-
Nikyu (modrý pás)
9.4.2006
-
Ikkyu (hnědý pás)
22.6.2008
-
1.Dan
31.3.2012